Supra-molekulární Detoxikace

Supra-molekulární Detoxikace

V této práci prezentuje N.N. Burov svoji teorii Supra-molekulární Detoxikace anestezie. Prezentovaná teorie vychází s molekulárního modelu Xenonové anestezie, popsané chemikem L. Paulingem v roce 1961.

Patogenetické účinky Xenonové inhalační terapie

Autor: N.N. Burov, Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Moskevský zdravotní institut, Moskva

Shrnutí publikace:

Mechanismus působení xenonové anestezie na molekulární úrovni byl poprvé popsán nositelem Nobelovy ceny L. Paulingem v roce 1961. Pauling aplikoval rentgenovou difrakční analýzu a na jejím základě formuloval molekulární teorii anestezie založenou na mechanismu klatrátů. Jeho úvaha byla následující:

Lidský mozek obsahuje přibližně 78 % vody, 10 % bílkoviny a 12 % tuku. Se kterým z těchto komponentů bude Xe reagovat, když se dýchacími cestami dostane do krevního oběhu? Odpověď je zřejmá: s molekulemi vody. Ale xenon se ve vodě nerozpouští (K =0.085). Přesto, xenon, jako vnější a tudíž cizí činitel ve vodě, vytvoří s vodou sloučeninu xenonového hydrátu (Xe.6 (H2O). Xenonový hydrát je nestálá sloučenina, kde je Xe přitahován vodními molekulami k vytvoření rovnoměrného roztoku na základě působení mezimolekulárních sil (Van der Waalsovy síly). V důsledku této mezimolekulární přitažlivosti se v roztoku vytvoří kladné a záporné dipóly. Přitahující se molekulární dipóly se spojují a formují molekulární seskupení tzv. klastrů molekul vody a xenonu. Klatrátové klastry (krystaly) se v prostorovém frekvenčním poli zapojí do interakce s receptory membrán nervových buněk, zachytí elektrické řetězce bílkovin v buněčném vybavení, zvýší jejich prostupnost, sníží metabolismus, naruší elektrickou oscilaci (impedance) a vytvoří inhibici. Inhibice se projevuje zabráněním bioelektrické aktivity mozku a tím se přivodí anestezie.

Je třeba poznamenat, že L. Pauling byl chemik, ne anesteziolog. Z tohoto důvodu si nebyl vědom toho, že xenonová anestezie má také silný terapeutický účinek. Terapeutické působení xenonové inhalace bylo objeveno novou generací ruských anesteziologů na přelomu 21. století.

Jaký je terapeutický účinek xenonové anestezie?

Podle L. Paulinga je Xenonový hydrát nestálá sloučenina, která se rychle rozpadá při snížení koncentrace Xenonu a při zvýšení teploty. Stejně tak jsou všechna další anestetika schopná vytvářet hydráty. Ostatní anestetika se však od vzácného Xenonového plynu liší chemickou agresivitou a aktivitou frekvenčního pole.

Strukturovaná voda mozkové tkáně má pozoruhodné vlastnosti při ochraně nervových buněk před cizími, potencionálně agresivními látkami. Tato voda má měřitelně vysokou vibrační frekvenci (high temperament). Molekuly vody obklopující molekulu Xe vytvářejí hydrát xenonu. Tento hydrát má volnou strukturu obsahující 8 pozic a úroveň jeho vlnových vibrací je blízká fyziologickým vibracím. Není tedy pro lidské buňky škodlivý ani agresivní.

Molekuly Xe tak při spojení s vodou vytváří krystalickou strukturu s 8 pozicemi (shluky vodních molekul). První dvě pozice přitahují 20 molekul vody a zbývajícich šest pozic přitahuje 24 vodních molekul. Takto se vytváří tekuté geometrické uspořádání, tedy vlasně tekuté krystaly. Na pozicích s 24 molekulami vody se dále vytvářejí geometrické prostory/komory pro navázání dalších molekul větších rozměrů, potenciálně různých toxických metabolických produktů, volných radikálů či přímo toxických látek, které z těla odvádí ven.

Ve snaze o doplnění anestetického conceptu L. Paulinga (1961), a na základě více jak 19ti leté zkušenosti s využitím xenonové anestezie v klinickém prostředí, si dovolujeme tvrdit, že proces tvorby klatrátů je zavedený vývojový proces v přírodě, který u biologického objektu plní ochranou funkci. Molekuly endogenně strukturované vody hrají v tomto procesu zásadní roli.

Xe hydráty (klatráty) a jejich "vodní společníci" jsou podle zákona o molekulární interakci (Van der Waalsovy síly) schopny ve svých "volných komorách" uložit různé toxické metabolické produkty, volné radikály či přímo toxiny. Právě díky této schopnosti má použítí xenonu detoxikační účinek na molekulární úrovni. Tento účinek xenonu by vysvětloval četná klinická pozorování subjektivních pocitů úlevy, dobré nálady a zvýšení pracovní kapacity u pacientů po xenonové anestezii. U pacientů, kteří jsou oslabení rakovinou a připoutáni na lůžko, se po xenonové inhalaci zvyšuje jejich fyzická aktivita. Mezi pozorovatelné účinky "ruské lázně" (tj. xenonové inhalace) patří například pocit plného zdraví, vitality a dobré nálady.

Tento stav specifického čištění těla nazýváme "supramolekulární detoxikací" klatrátového typu, kdy je veškerá agresivita cizích činitelů ve formě radiace frekvenčního pole eliminována iontovými molekulárními interakcemi strukturované vody v obrovském molekulárním poli, za účelem ochrany buněk před škodlivými účinky těchto agresorů. Jinými slovy věříme, že klatrátová formace je evoluční mechanismus specifické obrany biologické buňky před aktivitamy jiných chemických látek. Domníváme se, že toto je to "tajemství" xenonové anestezie. Xenon v podstatě mobilizuje celý mechanismus klatrátů a vodních činitelů nejenom kvůli anestezii, ale také pro zachování homeostázy, jako podmínky života biologického substrátu, a to supramolekulární detoxikací či absorbcí produktů látkové výměny.

Čistící proces xenonem začíná podle našeho názoru okamžitě během anestezie, kdy se ve tkáních zvyšuje jak "hustota" xenonového hydrátu (klatrát) tak počet "volných komor". Tato schopnost čištění zůstává zachována i po vyloučení xenonou z těla. Díky přítomnosti významné "oblasti" post-xenonových vodních činitelů (uvolněné komory) má xenonová anestezie čistící účinky ještě po dobu 1-3 dnů po samotné inhalaci/ruské lázni (V.V. Dovgush, 2007).